Cestujeme se studenty díky operačnímu programu J.A.Komenský

V průběhu druhého pololetí jsme uskutečnili již tři zahraniční cesty do zemí Evropské unie.

Při těchto cestách za účelem procvičování a zdokonalování jazykových kompetencí používáme jako komunikační prostředek angličtinu. První výlet nás zavedl na Maltu, ale o této cestě jste se mohli dočíst v jednom z předchozích příspěvků.

V polovině května jsme se na jeden víkend vydali do hlavního města Slovinska Lublaně, kde naším hlavním cílem bylo seznámit se s tvorbou a životem architekta Josipa Plečnika, který na základě osobního pozvání od T.G.Masaryka působil ve 20. a 30.letech minulého století i v Praze, především na Pražském hradě samotném. Prošli jsme se kolem nejvýznamnějších budov navržených tímto věhlasným umělcem, mezi nimiž byla soustava mostů zvaná Trojmostí, Lublaňská tržnice, Univerzitní knihovna, bývalý klášterní areál Križanke, pojišťovna Triglav a dům zvaný Žehlička. Nejvíce nás však zaujalo Plečnikovo gymnázium, které silně připomíná stavbu naší školy – a skutečně je možné, že se architekt v Pelhřimově nechal inspirovat, je prokázáno, že do našeho města přijel navštívit svého přílete, rovněž architekta Pavla Janáka (např. kubistická úprava tzv. Fárova domu na náměstí). Pak jsme zavítali do Plečnikova domu, kde jsme se z úst mladé a nadšené průvodkyně dozvěděli spoustu zajímavostí o životě i díle tohoto (poněkud výstředního) slovinského velikána. Následovala projížďka lodí po řece Ljubljanici, jejíž břehy a některé mosty jsou rovněž upraveny podle Plečnikových návrhů. Na závěr přišla ještě návštěva místního hradu, kde jsme se díky zajímavému animovanému filmu dozvěděli mnohé z historie města i země, a obzory jsme si pak rozšířili při prohlídce historické expozice mapující dějiny Slovinska od počátků až po vznik samostatného státu.

Začátkem června následovala cesta do města Terst na italsko-slovinském pomezí, nejdůležitějšího přístavu bývalého Rakousko-Uherska. Zajímalo nás, jakou roli Terst hrál v životě členů vládnoucího rakousko-uherského rodu Habsburků. Největším lákadlem zde byl zámek Miramare, který si nechal postavit mladší bratr císaře Františka Josefa I. Maxmilián Habsburský, který se na 3 roky stal mexickým císařem, ale byl svržen a popraven. Budova stojí v nádherném rozsáhlém parku, který si arcivévoda Maxmilián navrhl osobně. Na Miramare pak po jeho smrti krátkodobě pobývali další příslušníci rodu, namátkou třeba císařovna Alžběta (Sissi) nebo následník trůnu František Ferdinand d´Este. S jeho jménem jsme se pak setkali v centru města, neboť jsme si ukazovali, jak a kudy putovaly tělesné ostatky následníka a jeho manželky Žofie Chotkové po atentátu v Sarajevu v červnu 1914. Historický exkurz jsme zakončili na vrchu San Giusto v místní katedrále, která vznikla spojením původně dvou samostatných kostelů. Před odjezdem domů jsme se spolu s řadou místních ještě kochali výhledem na moře na mole Audace.

Snad to nebyl výlet poslední a my ještě budeme mít příležitost uplatnit nabyté znalosti angličtiny i při dalších cestách.