Nacházíte se:

Expedice Severní Irsko

Skupina septimánů se vydala poznávat Severní Irsko (15.-18.3.2019).

Ranní vlak nad všechna očekávání stihli i kolegové Bedřich s Malínkem (už to bylo známkou začínajícího úspěchu nadcházejícího výletu), tudíž jsme se bez problémů dostali přes Tábor až do Prahy. Z hlavního nádraží jsme se pak hladce dopravili pomocí metra a přímého autobusového spoje až na letiště v Ruzyni. Ke zkrácení nudné a nikterak zajímavé cesty je třeba dodat, že se jak pan učitel, tak vybraní studenti ze septimy pelhřimovského gymnázia chovali naprosto spolehlivě a profesionálně, takže nebylo třeba nikde meškat a vše jsme stíhali podle předem naplánovaného rozvrhu, a v důsledku toho nemáme žádné vtipné historky jako z předešlých cest.

Po příletu na Belfast International Airport jsem se dostali autobusovou linkou 300E přímo do hlavního města Severního Irska - Belfastu, kde jsme se ubytovali v místím téměř 4**** hotelu (bazinga – byl to hostel s honosným názvem “Paddy´s Palace“), kde nám k odpočinku a uložení našich těl sloužily ještě další dvě čtyřky – 4x4 metrů veliký pokoj pro osm lidí. Po aklimatizaci a zjištění, že sardinky se mají ve své konzervě ještě docela fajn, jsme vyrazili nakoupit jídlo na nastávající dny. Po nákupu a zběžném průzkumu Belfastu jsme na pokoji ovšem zjistili, že se do oněch 16 m² z nějakého prazvláštního důvodu nevešla lednička, tudíž jsme museli všechen zkazitelný materiál cpát za okno na parapet, kde vládlo příjemně chladné počasí.

Sobotní den se nesl ve stylu poznávacím ať už ve smyslu poznávání památek či povětrnostních podmínek. V ten den jsme si mysleli, že větší vítr už nezažijeme a pár zničených deštníků nás v tom pouze utvrzovalo (jak hluboce jsme se mýlili). Zpět ale k náplni sobotního dne. Snídani„udělej si co zvládneš“ jsme absolvovali na výbornou. Celý den jsme pak z druhého patra „Hop on Hop off“ autobusu sledovali to nejzajímavější z Belfastu, od parlamentu, který nemá téměř žádný význam, přes botanickou zahradu až třeba po zeď oddělující dva nabroušené náboženské směry.

Nedělní ráno bylo ve znamení„nebereme zajatce“, kdy jsme na přípravu samotné snídaně, následného snězení a umytí nádobí měli pouhých 10 minut, tedy se opět celá skupina septimy vyznamenala. Když jsme dorazili na zastávku autobusu, zjistili jsme, že průvodcem bude po celý den Leopold Bambula (resp. jeho dvojník) - nic proti našemu ex-starostovi, shoda byla pouze náhodná, ačkoliv nepřehlédnutelná.

První zastávku jsme měli u pobřežní hradu Carrickfergus Castle s pomníkem Viléma Oranžského a již zde jsme mohli pociťovat, že povětrnostní podmínky ve zmiňovaném Belfastu byly slabým odvarem toho, co nás bude čekat dnes. Cesta byla dlouhá a náročná se spoustou drobných zastavení u místních zajímavůstek (hrady Ballycastle a Dunluce Castle, vesnička Ballintoy). Další větší pauza byla až u Carrick-a-Rede rope bridge, kde jsme poprvé poznali krásu nespoutaného severoirského pobřeží v plné síle - krásné výhledy v kombinaci s vynikajícím počasím a několika turistickými atrakcemi (provázkový most spojující pevninu s ostrůvkem pouze 40 metrů na mořem). Byla to prostě nádhera. Po této návštěvě přišel na řadu oběd, kterýžto mohl být zakoupen za nepatrnou částku – pouhých deset liber ve stylové hospůdce Fullerton Arms. Na tento vklad se zmohl jen kolega Severa (budoucí dědic stejně pojmenovaného kamenictví), přičemž ostatním nezbylo víc, než si žmoulat palce u rukou a tišit kručící žaludek. Další zastávku jsme udělali v nejstarší palírně whiskey na světě - Bushmills. Zde je nutno podotknout, že kvůli školnímu řádu, který by mohl být obohacen o určité výjimky, jsme nemohli ani okoštovat tento místní zázrak. Poslední velkou zastávkou bylo Giant´s Causeway, kde jako v předešlém případě jsme byli přímo očarováni krásou pobřeží a pomalu zapadajícím slunce. U této nádhery nás rušili pouze strážci této památky, když pískali na nějaké nezvedence, kteří chtěli až moc okusit salinitu vody místního moře. Zvláštní bylo, že ti nezvedenci mluvili plynule česky, ještě plynuleji česky nadávali a zmiňovali Pelhřimov, nejspíš sousedé.

Pondělí, den návratu, jsme začali kvůli chvatu bez snídaně. Opět jsme pospíchali na autobus, který nás měl potom dovézt na letiště atd., no prostě jsme absolvovali tu samou nudnou cestu až zpátky do Pelhřimova.

A co si z této cesty odnést? Tráva opravdu není všude stejně zelená, když se do náboženství začne tahat politika, dopadá to špatně, a svátek Svatého Patrika je větší odvaz v Americe.

Jakub Malínek, Jan Matějka, septima