Nacházíte se:

Adaptační kurz pro první ročníky gymnázia

Dva pohledy na pobyt prváků na Berušce u Počátek

Seriózní verze

Skončily prázdniny a tím začal nový školní rok. Tentokrát v 1.ročníku gymnázia. Nemohl začít jinak než adaptačním kurzem v počátecké Berušce,abychom se seznámili se spolužáky. Ráno jsme se sešli spolu i se třídou 1.B u Máje, kde na nás čekal autobus, který nás odvezl do Počátek. Odtud už jsme museli jít pěšky asi 1 km přímo do tábora. Naši dva vedoucí nám ukázali celý areál tábora a nakonec také chatky, kde jsme nastávající dva dny přespávali. Po obědě nás čekal určený program a tím byly třídní "sbližovací" hry. Nakonec z těchto her vyšel tvrdý souboj mezi třídami, ovšem nejdrsnější byl souboj v přetahování se o lano, protože jsme lano dokonce silou přetrhli… Dále nás čekal dobrodružný běh lesem, před kterým jsme se museli napřed zamaskovat před domorodci, jež nás chtěli zabít. Při samotné hře jsme procházeli ,,radioaktivní zónou", lesem domorodců, kteří nesnáší ženské pohlaví, vyváleli se v bahně i brodili se studeným rybníku. Celou výpravu statečně absolvoval i pan učitel (pan Kratochvíl), který byl velmi statečný, a dokonce se s námi v bahně vyválel. Projevil tím oddanost třídě a také jistý smysl pro humor (díky – poznámka pana Kratochvíla). Po tom, co jsme se usušili a vysprchovali, jsme šli na večeři. Na závěr dne nás čekala noční záhada zlé čarodějnice. Zde to někdy bylo velmi obtížné, ale nakonec jsme všichni získali protilátku, a tím jsme se zachránili před smrtícím jedem. Tento výkon jsme završili druhou večeří , na kterou se hrnula zejména naše třída 1.A.

Druhý den jsme po snídani šli opět do lesa. Tentokrát jsme hráli bojovou hru, kde jsme překvapivě soupeřili s druhou třídou. Tuto hru ale ovládli oni. Po přetahování o lano se tedy karta obrátila, ale my jsme zachovali chladné hlavy a z porážky jsme si nic nedělali. Také jsme měli možnost si zahrát paintball a dalším zážitkem bylo večerní lezení v lanovém centru. Všichni si to moc užili. Největší atrakcí byla lanovka, která mířila rovnou směrem do velkého polštáře, o který jsme se vždy rozplácli. Také později večer jsme spolu s 1.B měli diskotéku, na níž si někteří vyzkoušeli být „levnou“ tanečnicí, dále to bylo třeba limbo, do kterého se zapojili aktivně i páni učitelé. Celý večer jsme si všichni moc užili. V den odjezdu ještě ráno někteří odvážlivci skákali na hrazdu a jiní šli ještě jednou na paintball. V jídelně se hrály různé deskové hry a karty. Potom jsme se sbalili a šli na autobus, který na nás už čekal kde jinde než v Počátkách.

Všichni jsme si to moc užili, trochu jsme se i poznali. Obdivujeme učitele, kteří se snažili zapojovat skoro do všech her a také se nás snažili poznat (a zapamatovat – poznámka pana Mazance a Kratochvíla).

Janet Vraspírová (1.A)

Odlehčená verze

Jako nová třída jsme se neznali, a proto jsme se jeli poznat. Jeli jsme sepoznat do Počátek. Z Počátek pochází polovina naší třídy. Obě poloviny naší třídy jsou fajn. Jsou fajn, protože chodí do áčka. Do áčka chodí ti lepší (nic proti béčku, ale tenhle text píšeme myJ). Ti lepší s námi byli na adaptačním kurzu. Na adaptačním kurzu byla sranda. Sranda byla i v bahně. V bahně jsme byli i my. I my jsme si to užili.

Ve středu 5. září ráno nasedla polovina naší třídy, která není z Počátek, na autobus a vydala se vstříc třem dnům špíny a smradu. Cestou jsme přibrali i počáteckou část. Přece by si nenechali takový žůžo ujít. Vzali jsme batohy nazáda a čekala nás strastiplná, asi 1000 metrů dlouhá, vyasfaltovaná cesta do tábora Beruška. V kempu nás přivítali dva týpci, kteří se tvářili mile. Poseznámení s místním luxusem v podobě chatek se zásuvkou začal boj. Na louce jsme se utkali s béčkem a porazili je v přetahování, obracení plachty, podbíhaní švihadla a přelézání žebříku. Protože hrajeme fér, musíme uznat jejich vítězství v lavičkách. U toho všeho jsme si měli zapamatovat jména všech lidí. Spíš jsme se vážně snažili vzpomenout si alespoň na někoho.

Po obědě jsme dostali zajímavé instrukce: „Vezměte si horší oblečení a věci do sprch.“ Čekala nás cesta pralesem. Museli jsme splynout s místními, tak jsme si jako sukni za kalhoty narvali spoustu trávy, napatlali se bahnem a mohli jsme vyrazit. Po chvíli nám došlo, co asi bude smyslem „hry“. Váleli jsme se po zemi, zahrabávali se do listí a plazili se bahnem. No a nakonec jsme skončili v rybníku. Do tábora jsme se vrátili jak prasata. Mokří, špinaví, smradlaví a jediná věc, po které jsme toužili, byla sprcha. Když jsme se vymydlili, přišel čas se zase zmazat. Tentokrát se většina z nás rozhodla pro paintball. Naštěstí jsme vyvázli jen s pár modřinami a barevnými vlasy.

Jako noční zábava pro nás byla připravena únikovka. Chodili jsme po vyznačené oblasti a zoufale hledali znaky a čísla. Některým z nás se dokonce podařilo zablokovat trezor, který obsahoval důležité indicie (Jsme prostě šikovní). Nakonec se všem povedlo najít potřebnou protilátku, takže nikdo neumřel a mohli jsme jít spát.

Vstávali jsme brzo a po snídani jsme zase šli do lesa. Hráli jsme děsně strategickou hru. Museli jsme najít co nejvíc zadaných věcí a přitom se nenechat sežrat béčákama nebo zombíkama (špatně se rozlišují). Uprostřed hry byla knockoutovaná jedna spolužačka a to přispělo k výhře béčáků. Díky této skvělé hře chodila Anička dva týdny o berlích.

Po obědě jsme šli, jak jinak, do lesa. Vybavení mapkou a neznalí okolí jsme byli vysláni na cestu, kde jsme měli najít osm plastových „drahokamů“. Pro případné houbaře to musela být zajímavá podívaná. Nestává se každý den, aby po lese běhalo pět skupinek lidí, prolézalo každým keřem a křičelo na sebe: „Hej, kámo, tady žádnej pytel nevidím.“ Přálo nám počasí, proto uprostřed hry začalo pršet. Nikdo se neztratil, takže máme na seznamu další přežitou aktivitu.

Po večeři jsme měli v programu noční lezení na lanovém parku, tak jsme se šli po příslušných instrukcích pověsit. Různě jsme se na provazech svíjeli a kymáceli, ale nakonec sebou všichni úspěšně a bez úrazu plácli do molitanu. Jako předčasné zakončení kurzu jsme v jídelně hráli takové ty typické hry, jako jsou třeba Molekuly a Limbo, a také netypické hry, jako je třeba sněhuláčí striptýz (pozn.: velmi zábavný; není doporučeno hrát v přítomnosti rodičů).

Ve čtvrtek se šli někteří znovu zapatlat na paintball, protože potu a smradu není nikdy dost, a někdo se chtěl znovu pověsit. Tak se pověsil. Skákali jsme z plošiny na hrazdu ve výšce dvanácti metrů.

Z adapťáku jsme si odnesli: asi 60 tašek plných propoceného oblečení, kolem pěti nových jmen v hlavě a jeden pár berlí, později použit jako pomůcka učitele při výuce českého jazyka (mají jistou estetickou hodnotu, no – poznámka pana Kratochvíla). I my jsme si to užili. Užili jsme si to, ale těšili se domů. Těšili jsme se domů, ale pak jsme zjistili, že musíme do školy. Zjistili jsme, že musíme do školy, a chtěli jsme se vrátit zpátky. Pořád chodíme do školy a pořád se chceme vrátit.

Eliška Heřmánková, Anna Kubíková (1.A)

Fotky najdete ZDE.